Noční můra, nebo přednost?

Obsedantně kompulzivní porucha

Pro většinu lidí naprosto neznámá věc, pro některé se však tato 3 slova mohou změnit v noční můru. Obsedantně kompulzivní porucha je úzkostná chronická porucha, při níž má člověk nutnou potřebu vykonávat určité činnosti, které se běžně označují jako rituály. Člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou má pocit nesnesitelné, až drásající úzkosti, které se mohou přenést do těžké deprese, dokud nevykoná určitou činnost – kompulzi. Tyto činnosti nebo spíše kompulze se mohou odehrávat dvojím způsobem a to v mysli anebo navenek. Je těžké určit, který z těchto dvou způsobů je závažnější, jsou tak provázané, že je prakticky nemožné je rozdělit, protože mysl ovlivňuje celé tělo a zároveň skrze tělo vykonáváme určité činnosti.

Porucha se začíná objevovat kolem 18tého roku života, ale jsou známy i případy kdy se porucha objevila i v 10ti letech.  Průběh je dlouhodobý, zpravidla se zhoršuje a může zajít i do opravdového extrému. Například mytí rukou prostředky na čištění silných usazenin, opalování kůže, aby se očistila a zbavila se tak bakterií, nebo jiné nebezpečné situace.

Lidé s OCD (obsessive-compulsive disorder) se po čase snaží zpravidla vyhnout situacím, při kterých dochází ke spouštění stavu, při kterých nebo po kterých mají nutkání provádět své „ rituály“. Například pokud má člověk trpící OCD silný strach ze špíny a bojí se možností nákazy nebo dokonce infikací nějaké bakterie, zpravidla se snaží takové činnosti co nejvíce minimalizovat – nebude se dotýkat madel v autobuse holou rukou, nerad si bude třást rukama s jinými lidmi, nebo dokonce se nebude chtít držet za ruku se svojí partnerkou či partnerem (pokud jej má). Někteří lidé s OCD se za svou poruchu stydí, jiní si ji zase nepřipouští, ba dokonce ji mohou brát jako svou přednost. Těchto lidí je však menšina a tvoří maximálně 5% z celkového počtu nemocných. 

Léčba je možná, ale nejdůležitější jako základ je porozumění okolí. A hlavně rodiny a blízkých. Člověku s OCD jen tak ze dne na den nelze zakázat si jít umýt ruce, nebo vykonávat činnost bez jeho rituálů (ano jistá léčba na to poukazuje, ale může to být i nebezpečné pro pacienta obzvlášť, pokud OCD trpí řadu let). Může totiž mít nečekané následky a silné psychické problémy, které mohou vést ke zvýšené agresi (s tím mám bohužel osobní zkušenost) a v krajních případech i k sebevraždě.

Nejvhodnější je si s dotyčným otevřeně promluvit. Ukázat mu, že jej máme rádi a že mu chceme pomoci. Na začátku je třeba si začít před ním i mýt ruce, aby měl pocit, že mu opravdu rozumíte a poté ho i chytnout za ruku. Když totiž uvidí, jak jste si umyl/a ruce tak nemá nutnost mít pocit strachu a tudíž se mu můžete dostat blíž a lépe mu porozumět. Návštěva psychoterapeuta může pomoci, ale mějte však na paměti, že pro osobu s OCD nemusí být nic příjemného tuto situaci řešit, sám si totiž nedokáže představit, že by se dalo žít bez jeho „rituálů“ a pokud je Váš partner nebo partnerka osobou trpící OCD, jděte na první schůzku s ním, velice to pomůže. Bohužel stejně jako člověk, který nikdy netrpěl depresemi, nedokáže plně pochopit osobu trpící depresí, tak ani lidé, kteří neznají život s OCD nedokáží z většiny porozumět člověku, který OCD trpí.

Reklamy

Zajímá nás i Váš názor!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s