Jak vybrat tu správnou lednici

Jak vybrat tu správnou lednici, aby Vám pomohla ušetřit peníze a zároveň skvěle zapadla do vaší kuchyně?

Pro většinu lidí je to jedna z nejoblíbenějších a nejdůležitějších součástí domácího vybavení. Někteří lidé v její blízkosti tráví mnoho času. Řeč je o ledničce nebo-li chladničce. Lednička se stala ikonou každé kuchyně, a proto Vám dnes poradíme, jak si vybrat ledničku dle Vašich potřeb a na co se při její koupi zaměřit.

Nejdříve se podíváme na „styl“ ledničky, který se liší dle Vašich potřeb, počtu členů domácnosti a Vaší životosprávě.
Kombinovaná lednice
– tento typ lednice se hodí do každé domácnosti. Jedná se prakticky o standard.
– provedení spočívá v tom, že máte větší chladničku s mrazákem nahoře nebo dole. Pokud máte typ s mrazákem dole, pak tyto mrazáky bývají z pravidla prostornější než u opačného případu. Na druhou stranu mají o to méně prostoru v samotné chladničce. Opakem je tedy druhý případ, kdy máte mrazák nahoře – ten je menší a většinou má prostor na 2 zásuvky. Chladnička je však o poznání větší než v prvním případě.

Americká lednice
– Tato lednice se vyznačuje zejména velkým prostorem pro uskladnění potravin. Oproti kombinované lednici je prostor takřka dvojnásobný. U většiny těchto lednic nechybí ani určitá forma luxusu jako je třeba dávkovač ledu.
– Na druhou stranu se tato královna lednic, jak se jí s oblibou říká, nehodí, nebo spíše nevejde do každé kuchyně. Velký vnitřní prostor se samozřejmě odráží na celkovém objemu lednice.

Monoklimatická – aneb když nepotřebujete mrazák
– Chladnička s velkým objemem, ovšem bez mrazáku. Pokud potřebujete uskladnit velké množství potravin a máte zvlášť mrazák, pak je tato volba přímo pro Vás.

Výše zmíněné jsou 3 základní typy lednic, které si můžete pořídit. Nezapomeňte, že než si vyberete určitý typ lednice, je nutné se i zaměřit na její rozměry. Vždy vybírejte lednici tak, že si změříte prostor, kam ji chcete umístit a ze všech stran (kromě strany dveří) přičtěte ještě 2 centimetry. Pokud máte však prostor v kuchyňské lince přímo na lednici, tak jednoznačně vybírejte typ, který se do Vaší linky hodí. Mnoho výrobců a dodavatelů kuchyňských linek uvádí dokonce i typy a výrobce lednic, které jsou nejvhodnější pro danou linku.

Další důležitou částí je etiketa, která by se měla nacházet na každé ledničce a my si teď vysvětlíme, co různá označení znamenají.

lednice

Takto musí být označena každá lednice, která se prodává v zemích Evropské unie.

Nedílnou součástí výběru lednice je její spotřeba. Jelikož lednici máte zapojenou stále, tak se stále i díky tomu otáčí elektroměr. Rázem se tak z krásné lednice může stát pěkný trojský kůň, který z Vaší peněženky bude měsíčně vycucávat nemalé částky za elektřinu.
Úsporná lednička je označena písmenem ,,A“ se symbolem +/++/+++.

V žádném případě nevěřte označením typu „A-20 %“, energetické třídy jsou standardizované pouze s označením „+“, jiné dovětky jsou jen marketingová lákadla a tedy maskují skutečnou spotřebu lednice. Pokud tedy uvidíte zmíněné označení „A-20 %“ raději jděte navštívit jiný obchod, protože zde s Vámi jednoznačně nehrají fair-play.
Při nákupu také zvažte, zda je opravdu ta nejlevnější dostupná lednice vždy opravdu tak levná, jak se může na první pohled zdát. Na první pohled levná lednička s třídou A+ je zpravidla energeticky náročnější a spotřebuje v průměru skoro 0,83 kWh za den. Dražší, ale rozhodně úspornější varianta je A+++ průměrná spotřeba je o 0,4 kWh, elektroměr se tedy otočí pouze o 0,4kWh denně a to je už hodně velký rozdíl, nezdá se Vám?

Proto tedy doporučujeme nehledět na aktuální cenu, ale zamyslet se nad tím, zda nám nynější dražší varianta v průběhu života vlastně neušetří daleko víc peněz, než varianta levnější, avšak s větší spotřebou.

uspora

Reklamy

Jak se zbavit chlupů na zádech?

Jak se zbavit chlupů na zádech?

Doba, kdy měli muži chlupaté hrudníky a záda je již dávno pryč. A v dnešní době se na takového muže většina lidí dívá jako za přinejmenším nemódního jedince, který o sebe nepečuje. Na druhé straně dnešní doba nám i dává možnost se rychle a efektivně přebytečných chlupů zbavit. Metod máme celou řadu, od klasického vytrhávání, až po laserové vypalování. A samozřejmě se od zvolené metody odvíjí i cena.

Jedna z nejlevnějších metod je asistence při „odchlupení“. Jako asistent může posloužit přítelkyně, manželka, dobrý kamarád, prostě prakticky kdokoli, komu věříte. Asistenta potřebujete, protože záda si s velkou pravděpodobností sami neoholíte. A teď už k samotné metodě.

  • Pokud máte dlouhé trsy chlupů, je nejvhodnější je nejprve zastřihnout. Je totiž potřeba, abyste chlupy pokrátili a pak až použili holící strojek.
  • Nechte svého pomocníka, aby Vám vydrhnul záda teplou vodou a jemným abrazivem. Můžete použít kartáč, žínku, houbičku, zkrátka vše, co Vám vyhovuje. Očistíte tak kůži a hlavně se zbavíte již odumřelých kožních buněk. Tento krok výrazně sníží možnost zarůstání chlupů.
  • Naneste pěnu nebo gel na holení po celých zádech, případně jen po části, kterou máte v úmyslu oholit.
  • Nechte svého pomocníka, aby Vám oholil záda. Nejlepší je stát blízko umyvadla, nebo rovnou holit ve sprše. Nejprve holte po směru růstu chlupů tzv. po srsti a poté proti směru tzv. proti srsti. Dosáhnete tak lepšího a hladšího oholení. Pokud byste holili hned proti srsti, tak můžete bolestivě podráždit pokožku.
  • Záda si poté pořádně opláchněte vlažnou vodou! A po sprše je jemně osušte spíše lehkým poklepáváním, než drhnutím. Drhnutí by mělo za následek, že byste si mohli nově odhalenou kůže podráždit. A na konec záda lehce pomažte krémem.

Druhá metoda je použití krému na odstranění chloupků. Tato metoda může být už trochu dražší a to podle typu zvoleného gelu. Depilační krémy Vám pomůžou od chlupů na delší dobu než běžné holení, ale můžou vám nepříjemně podráždit kůži. Krémy tohoto typu byste měli aplikovat zhruba jednou týdně.

  • Krém rovnoměrně rozetřete po ploše zad. Pokud nemáte dlouhý kartáč, budete opět potřebovat pomocníka.
  • Krém nechte působit podle instrukcí výrobce. Obvykle to bývá okolo 5ti minut. Čas pečlivě dodržujte, je zde totiž možnost, že pokud necháte krém zaschnout příliš dlouho, budete mít podrážděnou kůži a mohou se vyskytnout i komplikace při jeho odstraňování.
  • Chlupy odstraníme setřením například vlhkým ručníkem. Pokud chloupky nejdou snadno odstranit, ještě chvilku počkejte. Pokud však jdou snadno dolů, tak pokračujte a setřete celou plochu.
  • Po odstranění chlupů jděte do sprchy a osprchujte se teplou vodou. Je to jednoduchý způsob jak rychle a šetrně smýt veškerý zbylý krém a odstraněné chlupy.

Doporučujeme se před užitím krému podívat na možné alergeny.

Další z možných způsobů je užití vosku. Tato metoda je sice trochu bolestivější, ale odstranění chlupů se pohybuje v rozmezí 4 – 6 týdnů, což je ve finále celkem efektivní.

  • Začněte tím, že si koupíte sadu na depilaci voskem. Určitě narazíte na velké množství různých typů vosku. Pro odstraňování chlupů ze zad se ale nejvíce hodí depilace horkým voskem, protože tak dokážete pokrýt velké plochy. Mějte na paměti, že depilace voskem způsobí zarudnutí zad a zvýší poměrně razantně jejich citlivost. Dbejte na to a před návštěvou společnosti nebo různých aktivit depilujte alespoň jeden den předem.
  • Důkladně umyjte záda mýdlem a vodou. Tento krok je velice důležitý, protože vosk lépe přilne na chlupy zbavené tělního mazu a potu. Záda po osprchování důkladně osušte.
  • Připravte vosk dle instrukcí na obalu. Nejčastěji se vosk dává ohřát do mikrovlnné trouby, nebo vodní lázně. Vosk musí být teplý, ale ne příliš horký.
  • Voskem pokryjte menší část zad. Použijte přiloženou špachtli (nebo jinou čistou stěrku) a roztírejte vosk po směru růstu chlupů. Pracujte vždy na menší oblasti a pak se přesuňte k další.
  • Na vosk přiložte depilační pásky. Důkladně přitlačte a počkejte, až se přilepí.
  • Nejbolestivější fáze této metody – chlupy rychle vytrhněte. Pásku strhněte rychlým a plynulým pohybem proti směru růstu chlupů. Tedy opačně, než byl aplikován vosk. Pokud budete odtrhávat pomalu, budete tak vytvářet větší bolest. Takto pokračujte, dokud neodstraníte ze zad všechny chlupy.
  • Po dokončení depilace omyjte záda antibakteriálním mýdlem. Záda budou po depilace zarudlá a podrážděna a tím budou i náchylnější k možné infekci. Záda sprchujte vlažnou vodou.

Epilátor – tady už za nás pracuje technika moderní doby. Epilátor je malé zařízení, které vytrhává chlupy stejně jako pinzeta, ovšem epilátor jich má daleko více. Je to vlastně jako sada malých pinzet. Touto metodou dosáhnete podobného efektu jako u vosku, tedy 4-6 týdnů hladké plochy. Vhodná délka pro chlupy je zhruba kolem 2 cm a opět se neobejdete bez pomocníka.

  • Kůži umyjte teplou vodou. Sprcha uvolní vaši kůži a změkčí chlupy, což značně usnadní jejich vytrhávání. Nezapomeňte kůži dobře osušit.
  • Epilace začíná! Zapněte epilátor a nechte svého pomocníka, aby vám pomalu přejížděl po ochlupených místech vašich zad. Zuby epilátoru chlupy vytrhají podobně jako vosk.
  • Po dokončení epilace záda opět umyjte nejlépe antibakteriálním mýdlem, protože stejně jako u vosku, i zde zůstanou záda podrážděná a citlivá.

zada

Dostáváme se k možnosti profesionálních služeb. Ty jsou z pravidla nejdražší možnou variantou. O jejich efektivnosti můžeme dlouho debatovat a patrně se dá říci, že záleží na salónu, kde bude výkon prováděn.

  • Profesionální depilace voskem – výsledek bude s největší pravděpodobností totožný jako depilace doma. Stejně tak bolestivost. Profesionálové však pracují většinou rychleji a na vaši bolest moc neberou ohled, tedy zde budete mít stejný efekt za více peněz, ale méně času. Cena se pohybuje v průměru od 500 Kč.
  • Laser. Dnešní doba nám však nabízí i možnosti využití laseru. Při této metodě dochází k vypálení kořínků jednotlivých chlupů za použití precizní lékařské technologie. Tato metoda směřuje k trvalému odstranění chlupů. Při pravidelných laserových vypalováních se tedy postupem času dostane i vytoužený efekt, kdy na zádech nebudete mít ani jeden chloupek. Tato metoda je však nejdražší. V průměru se cena pohybuje kolem 5000 Kč. A když vezmete v potaz, že návštěvu studia budete muset pro odstranění opakovat nejméně 3x, pak se cena může vyšplhat na poměrně vysokou částku.

Vzhledem k tomu, že v našem týmu máme dobrovolníka, který má silně ochlupený hrudník a záda, plánujeme pro Vás zdokumentovat celý tento postup. V určitém časovém rozmezí vyzkoušíme všechny metody a budeme Vás průběžně informovat, která metoda se nám jeví jako nejefektivnější k poměru ceny a výsledku.

Tak hodně štěstí, chlupáčkové!

Jak se chránit na internetu

Internet – prostor, kde najdete odpovědi na své otázky. Díky internetu můžete komunikovat s lidmi na druhém konci světa, hrát hry, koukat na filmy, ale třeba i obchodovat. Je to ovšem ale také jedno z nejnebezpečnějších míst moderní doby.

Prevence je základ.

Z průzkumů vyplývá, že z 80% si do svého PC pustíme škodnou sami. I když se můžeme všude na internetu, ale i v tisku setkat s informacemi a radami, jak se preventivně vyhnout problémům, mnoho uživatelů tyto informace často přehlíží. Na prvním místě v celosvětových statistikách vede tzv. „podvodný email“ kdy uživateli přijde na mailovou adresu email, který se na oko tváří, že je z Vaší banky, od kamaráda, nebo z nějaké státní instituce. Tento mail obsahuje z pravidla odkaz na infikovanou www stránku, skrze kterou se Vám do PC nahraje vir, nebo obsahuje přímo soubory, které si sami stáhnete s tím, že se jedná o něco důležitého. V těchto případech platí zásada „prevence je základ“. Pokud Vám tedy takový email dorazí a již na první pohled se jeví podezřele (například jasné hrubky, nedokončené věty a překlepy, špatné skloňování či nepřesné informace nebo jen třeba tečka navíc v názvu odesílatele), mějte se na pozoru a zbystřete o 1000%. V žádném případě neklikejte na odkazy. V takovémto podezřelém emailu nic nestahujte a hlavně neotvírejte žádné přílohy. V případě žádání o citlivé informace neodpovídejte! Nejlépe uděláte, když takovýto email rovnou smažete.

Rozhoduje i tečka navíc.

Kromě komunikace zde máme jednu v poslední době velmi podstatnou část internetu a to je internetové bankovnictví. Vzhledem k tomu že při „internetbankingu“ pracujete se svými penězi, je zabezpečení na prvním místě. Samozřejmě se všechno odvíjí od místa, kde se ke svému účtu připojujete. Pokud se chcete přihlásit z napadeného stroje, tak i nejlepší serverové zabezpečení na světě není nic platné a samozřejmě to platí i naopak. Vždy se tedy před přihlášením ke svému účtu ubezpečte, že máte aktuální verzi antivirového programu a řádně funkční firewall. Jsou odborníci, kteří doporučují před každým použitím internetového bankovnictví si PC zkontrolovat antivirovým programem. Ochranný systém internetového bankovnictví lze přirovnat ke stavebnici, nebo k automobilu. Vše je vzájemně propojené a odkázáno jedno na druhé a pokud jediný prvek chybí, je zastaralý, nebo infikovaný, jsou prakticky ostatní prvky k ničemu. Platí zde, že „řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek“.

Samotná ochrana internetového bankovnictví se skládá v první řadě z přihlašovacích údajů, tedy ID (jména) a hesla. Mnoho provozovatelů pro přihlášení používá i SMS potvrzující kód, který se musí do určitého času zadat spolu s přihlašovacími údaji, jinak se akce zruší. Případně je zde i možnost provést autorizaci kódem TAN (tabulka autorizačních čísel). K dispozici je u některých poskytovatelů i možnost nastavení grafické klávesy, případně dálkové zablokování účtu skrze mobilní telefon, nebo hlasové potvrzení pro určité částky. V dnešní době není nic neobvyklého potvrzení otiskem prstu, skrze speciální snímače. Samozřejmostí je i zabezpečení serverů poskytovatele, kteří platí nemalé částky, aby jejich služby byly zabezpečené a stále aktualizované před potenciálními škůdci.
Na první pohled by se dalo říci, že zabezpečení pro internetové bankovnictví je velmi silné, ale většina bankovních institucí se přesto shoduje v jednom bodě – největším rizikovým faktorem je sám uživatel. Lidé se často přihlašují z veřejně dostupných zařízení, v kavárnách, restauracích a třeba i v dopravních prostředcích a to přes běžně dostupné WiFi sítě, čímž své přihlašovací údaje nepřímo ukáží potenciálnímu škůdci. Mějte tedy na paměti, že přihlašovat se do internetového bankovnictví, ale i do svých běžných účtů, byste měli pouze tam, kde máte jistotu, že je přístroj chráněn a nemůže jej zneužít třetí osoba.

Nikdy nikomu nesdělujte své přihlašovací údaje, ani kdyby Vám přišla zpráva, že je to od provozovatele a potřebuje si je pouze ověřit. ŽÁDNÝ provozovatel Vás NIKDY nebude takovouto formou žádat o jméno a heslo.

positive-side-of-hacking

 

Další zajímavý článek o špercích ze starých pokladnic naleznete zde.

Padají mi vlasy! Co s tím?

Stalo se to jistě každému, když jste po sprše nalezli nějaký ten vlas v odpadovém sítku nebo třeba na hřebenu. Co ale dělat, když se postupně z jednoho vlásku stává větší množství a z Vašeho dříve lvího porostu se začíná stávat lysina? Jistě se ptáte, zda se dá padání vlasů nějak zabránit.

Padání vlasů samo o sobě není ještě velký problém, tedy pokud Vám jich nevypadne za den velké množství (podle studie se dá považovat za nadměrné padání vlasů cca 500 kusů za den). Padání vlasů je přirozený jev. Vlas žije v průměru tři roky. Po odumření zůstává však stále vsazen do pokožky ještě zhruba devadesát dní a potom sám vypadne. Zdravá pokožka ztrácí denně třicet až sto vlasů. Pokud Vám jich vypadne víc, měli byste začít pátrat po příčině.

Nejdříve se podíváme na nejčastější příčiny způsobující padání vlasů. Jedním z největších příčin padání vlasů je stres. Dalšími škůdci na Vaše vlasy je kouření a nadměrná konzumace alkoholu. U žen pak můžou být jednou z příčin hormonální výkyvy hlavně v těhotenství a po porodu. Pokud si spojíme i stres, který může přijít s narozením malého rošťáka, tak opravdu můžete za den ztratit i přes 1000 vlasů! Další z příčin mohou být náhlé úbytky hmotnosti, případně silné výkyvy ve váze v krátkém období. Značné padání vlasů může být také signálem poruchy štítné žlázy, dekompenzovaný diabetes, vysoký krevní tlak, ale i dědičnost. U některých mužů hraje značnou roli i testosteron.

GTY_hair_loss_woman_nt_130828_16x9_992

Padají mi vlasy! Co s tím mohu dělat?

Jedna z možností jsou tablety. I když nejsme zastánci chemických doplňků stravy a různých „pomocníků“, zde přivřeme oko. Vhodnými pomocníky jsou tablety obsahující zejména hořčík, který zabraňuje padání vlasů a vitamíny B5, B6 a B8, které stimulují růst a pokud chcete, můžete doplnit ještě řeřichu a kopřivu pro lesk.

Naštěstí to jde i bez chemie, cesta je však trochu zdlouhavější a pro někoho málo chutná. Další na řadu totiž přichází zdravá strava. Ta by měla být vyvážená, pestrá a měla by obsahovat nejen vitamíny, ale hlavně křemík, zinek, vápník, fosfor a železo. Určitě se nevyhýbejte masu, hlavně rybám a hovězímu. Pamatujte však stále na vyváženost a na staré dobré pořekadlo – „Jíst do polosyta, pít do polopita“. Přejídání kromě neduhů na Vaší postavě a řady dalších problémů také způsobuje padání vlasů.

Pokud máte problém s vlasy, pak je důležitá i správná péče. Při mytí vlasů se snažte vlasy jemně a lehce opláchnout místo silného drhnutí a spíše je pod sprchou „čechrejte“.  Jedním z dobrých a však razantních kroků (hlavně pro ženy) je zastřihnutí do hola. Tedy nechte si vlasy zkrátit na 1 – 2 mm. Může se to zdát divné nebo absurdní, ale vlasy jsou vyživovány od kořínků a čím jsou vlasy delší, tím větší je výživová vzdálenost ke konečkům. Bohužel to ale nefunguje i obráceně, kdy je vzdálenost mezi kořínky a konečky ku prospěchu a tedy třepivé konečky neovlivňují kořínky. Při tomto sestřihu se hlavně zbavíte poškozených konců a celkově se vašim vlasům uleví a mohou zase znovu růst v plné síle.

Vhodným pomocníkem mohou být i masážní olejíčky a speciální šampony proti padání vlasů a vyživení pokožky i kořínků. Ovšem mějte na paměti jednu důležitou věc. Když Vám vlas vypadne, tak je pryč a žádné zázračné přípravky, které zaručují, že z holé šošolky Vám naroste do pár týdnů prales, nefungují.  Z vlastní zkušenosti mohu doporučit opravdu zdravou stravu, zmírnit stres, ale hlavně pokud se jeví plešatost jako součást Vaší budoucnosti, tak se ji nebojte a udělejte si z ní přednost. Pánové, tak jako existují slečny, kterým se líbí dlouhé „háro“, tak existují i ženy, kterým se líbí náš celoroční lehký sestřih, je to jen na Vás!

Generál Ishida – Počátek cesty k úspěchu

Generál Ishida na vojně, aneb jak být uspět v tom, v čem ostatní uspět nechtějí.

Pana Ishidu jsme Vám již představili. A tak nastal čas, abychom se konečně poohlédli zpět v čase na začátek jeho kariéry u armády, kde se jak jistě víte, vypracoval na pozici Generála.

Malý Ishida, stejně jako chlapci v jeho věku, se jak on sám říká, odtrhl určitým způsobem od matčiny sukně ve chvíli, kdy musel na vojnu. Vojenský výcvik byl velmi tvrdý, ale malý a vychytralý Ishida už jako „zelenáč“ překvapoval všechny, včetně svých nadřízených, svým smyslem pro detail a úžasným hodnocením situací. Byl dokonce členem speciálního úderného týmu, kde dostal povýšení na kapitána. Více nám toho o této skupině prozradit nechtěl, říká, že je stále vázán přísahou. Každopádně Ishida měl i svůj způsob jakéhosi „švejkismu“.  Některé situace ho zavedli i do vězení, nebo k přísným fyzickým trestům. Pan Ishida například uvádí příklad ještě ze školy, kdy ho jeho školitel anglického jazyka zkouší z určitých frází a po odpovědi, která se mu nelíbí, vyšle na Ishidovu adresu poznámku ve stylu „Kdybych nebyl debil, tak bych tady nebyl“, ale Ishida obratem vrací rukavici a odpovídá „Tak to jsme na tom stejně“. Za tento „vzdor“ dostal Ishida 40 ran bičem. Ishida na to říká, „To víte, mladý a hloupí, nebo možná já být rebel a oni prostě nechápali mého ducha“.

Nicméně, když nám popisuje jeho další působení v armádě, tak si začínáme uvědomovat Ishidovu pointu. Nebyl to pouhý vzdor, ale spíše vize, aby se i malý chudý hoch dostal na pozici jen pro nejlepší anebo pro vyvolené. Při plnění určitých trestů, které se skládaly i z úklidu, čištění toalet nebo jen zastřihávání trávy nůžkami na vlasy. Vždy byl při této „práci“ perfektní. Ano, byli i tací, jako on, že museli vyčistit záchody kartáčkem na zuby, ale nikdo neudělal vždy zadanou práci tak precizně, jako Ishida. Toho si začali všímat i jeho nadřízení. Možná proto se i dostal do speciálního týmu, jak jsme již zmínili.

 

Ishida musel po dosažení určitého věku opustit úderný tým a tak se vrátil k tomu, co u něj všichni obdivovali. K jeho smyslu pro detail, nebo tedy spíše pro čistotu a úklid. Na požádání tedy dostal funkci hlavního správce přes úklid celého vojenského areálu. Funkce, o kterou nikdo nestál. Měl tedy na starost údržbu míst, které si neumíme nebo snad raději ani nechceme představit. Jeho vize byla taková, že i z nenáviděné nebo opovrhované práce se dá udělat přednost, které si začnou všichni vážit. Postupem času, když si i vysoce postavení činitelé začali uvědomovat dokonalost a preciznost Ishidova počínání, jej jmenovali do funkce plukovníka a po sléze i k vytoužené hodnosti Generála. Generál Ishida, vskutku nádherné označení pro kluka ze zapadlé vesničky. Generál Ishida byl pro všechny mladé hochy příkladem, protože když děláte věc, o které ostatní pochybují, berou ji za podřadnou nebo dokonce ji opovrhují, tak se z ní může stát Vaše přednost. Něco, co ve finále u ostatních bude vzbuzovat obdiv a uznání. Co se může stát i Vašim symbolem. Generál Ishida byl ale bohužel nucen opustit vojenský život a odejít. Stalo se tak, když omylem podpálil čistícími prostředky sklad s uskladněnými konzervami, které se po vlivem chemických prostředků k úklidu změnily na opečený, zeleno fialový, kus sekané, který vypouštěl jedovatou páru. Ishida říká, že chtěl situaci napravit tím, že si vzal svůj malý bagřík s čistícím kartáčem a začal sekanou shrabávat na jedno místo. Neuvědomil si však, že tím pouze pomáhá šíření toxického materiálu. A když se mu doslova jeho malý bagřík roztekl pod rukama, uvědomil si, že je nejlepší čas se vzdálit. Ishida tímto lehkým vybočením z jeho perfektní kariéry však poukázal na neschopnost určitých lidí. Bylo totiž zjištěno, že správně mělo být konzerv a tedy i materiálu více. V tu chvíli vlastně Ishida odhalil obchodování s konzervami v armádě.  Na druhou stranu, ochranné pomůcky jako kyslíkové masky a detoxikační tým fungovali dobře.

Základna byla poté přemístěna o 500 Km od místa, kde stála původně a po dobu 5 let se do okruhu 300 kilometrů nacházela zakázaná zóna. Pan Ishida se po úspěšném působení v armádě vydal na jeho pouť světem, o které budeme mluvit příště…

Kamery na pracovišti

Velké oko Big Brothera, nebo zvědavý šéf?

V dnešní době se s nimi setkal každý nás, řeč je o kamerách. Jistě s námi budete souhlasit, že v některých případech to bez kamer prostě nejde.  Jsou situace, kdy je opravdu lepší mít nad sebou kameru. Záznam z takové kamery nám může v některých chvílích být opravdu ku prospěchu, ať je to křivé nařčení z krádeže, záznam dopravní nehody nebo pěkný obrázek o překročení rychlosti.

My se však zaměříme na kamery na pracovišti. V některých firmách jsou kamery pomalu na každém kroku. Vedoucí pracovníci mají přehled o tom, kdo se s kým bavil, nebo na jak dlouho Vám například trvá vypít káva, kolikrát za pracovní dobu jste odešli na toaletu nebo jak často se bavíte s kolegy. V některých případech je zaznamenávána i zvuková stopa. Určité osoby a zpravidla Vaši nadřízení mají tak kompletní přehled o tom, co na pracovišti děláte a říkáte. Vedení většinou kamery obhajuje tím, že jde o ochranu majetku nebo bezpečnosti práce. Je to ale skutečně pravda?

Zde je malý příklad. Nacházíte se v zaměstnání a musíte odnést dokumenty na jiné oddělení. Cestou se na 3 minuty zastavíte s Vašim známým kolegou, prohodíte pár vět a jdete dál. O pár minut později nebo následující den si Vás zavolá Váš nadřízený a zeptá se na věc, kterou jste s kolegou probírali. Je jasné, že ví přesně každé slovo z krátké konverzace.  Doslova se Vás může zeptat „co jste tímto výrokem myslel?“ nebo „trváte na tom, co jste říkal před hodinou?“. Jistě jste zaskočení a v hlavě si říkáte, jak jen to je možné. Pokud pomineme i možnost, že by kolega/kamarád donášel, tak se nachází jediná odpověď. Nestáli jste náhodou pod kamerou? Pokud probíráte pracovní záležitosti, tak je s největší pravděpodobností vše v pořádku, ovšem co když si na něco stěžujete nebo nedej Bože nesouhlasíte s nějakým výrokem nebo názorem vedoucí osoby? Ano, máte zaděláno na problém. A v některých případech to může skončit „pokutou“, která může nést formu snížení osobního hodnocení, minimalizace pohyblivé složky mzdy, přidělení na jiné oddělení nebo dokonce propuštěním. Jistě, řeknete si, že je to proti zákonné a je to jasné narušování soukromí – a my Vám dáme částečně za pravdu.  Jenže takto hájit se můžete maximálně tak ve státních podnicích, kde jsou odbory a ani tam nebudete mít jistotu ochrany. Pokud však, tento „prohřešek“ provede v soukromé firmě, můžete si být jisti, že nezůstane bez odezvy.

camera

Samozřejmě se můžete hájit jak chcete a celou věc v krajním případě hnát před soud, ale s největší pravděpodobností prohrajete. A to hlavně z toho důvodu, že většina zaměstnavatelů Vás nebude vyhazovat za to, co jste řekli pod kamerou, že jste si zalévali čaj, nebo se vraceli po chodbě z toalet. Jak se říká „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“ a tak to funguje i v některých firmách. Pokud se Vás budou chtít zbavit, nebo Vám udělit finanční postih, tak to prostě udělají. Osobně mám zkušenost, kdy jsem se bavil s kolegou o doporučené strategii na uzavření obchodu, kterou navrhl vedoucí pracovník a poté jsem říkal můj plán, který byl v rozporu s vedoucím pracovníkem. Bohužel jsme při debatě zapomněli, že v rohu místnosti je malá kamera, která pořizuje i zvukový záznam. Následující den, byla svolána porada, kde jsem dostal pokutu ve formě snížení osobního ohodnocení za údajně špatně odvedenou práci. Ovšem o týden na to byla další porada, kde vedoucí pracovník přednesl změnu firemní strategie a až nápadně se shodovala s mým návrhem, který jsem probíral před týdnem s kolegou. Vzhledem k tomu, že kolega pracuje na jiném oddělení a nikoho krom mě z mého oddělení nezná, hned jsem si spočítal, odkud vítr vane. Ano, můžete si říci, že nejsem loajální, ale opak je pravdou. Přeci kdybych nebyl loajální a věrný firmě, tak bych nenavrhoval lepší řešení. Bohužel situaci, která nastala, nemohu již nijak ovlivnit a vím jen, že pokud se nyní budu chtít o něčem bavit, tak nikde, kde sídlí naše firma. Popravdě se divím, že nemáme kamery na WC, i když to už opravdu porušuje zákon a tam by zaměstnavatel narazil.

A rada na závěr? Pokud máte v zaměstnání kamery na každém rohu a Vaši nadřízení se obhajují tím, že je to z důvodu bezpečnosti práce ochrany zdraví a majetku, tak se raději mějte na pozoru. Předejdete tak mnohým problémům.

 

Chůze nebo jízda?

Jistě jste se s touto zkušeností již setkali. Hledáte na internetu kam vyrazit za zábavou, nebo na dobré jídlo. Když se potom ale podíváte na možnost parkování, zobrazí se Vám možnost „parkování v místě„. Následně dorazíte na místo a s vidinou parkoviště a volných míst si uvědomíte, že se vlastně jedná pouze o možnost klasického parkování na ulici. Setkávám se s tím dnes a denně, jelikož bydlím v postranní uličce v Praze, kde se nachází fitness klub. Firma provozující tento fitness klub na svých internetových stránkách uvádí tzv. „možnost parkování na místě“ a tak většina návštěvníků, kteří si chtějí pořádně zasportovat jezdí autem. Následuje pak hořké překvapení, které je způsobeno přeplněnou ulicí a prakticky minimální možností k parkování. V ulici totiž většinou stojí auta tamních obyvatel, kteří jsou kolikrát i značně naštvaní na návštěvníky fitness, kteří jim berou místa, parkují na chodníku, nebo zanechají svůj vůz uprostřed křižovatky.

Z těchto situací bohužel vzniklo již několik nehod, různých sporů a bohužel i ublížení na zdraví. Ale kde je chyba? Ve firmě, která provozuje fitness a uvádí možnost parkování? V návštěvnících fitka, kteří jezdí na tréninky autem? Nebo v „domorodcích„, kteří jsou popuzeni skutečností, že nemohou zaparkovat po příjezdu domů a musí čekat i několik hodin, než se místo uvolní?

Úsměvné však na celé situaci je, že se fitness klub nachází v budově, která má přes 80 volných parkovacích míst, která nejsou vůbec využita. Nebylo by tedy lepší se dohodnout s majitelem objektu a tedy zpřístupnit návštěvníkům parkování, třeba za hodinový poplatek? Ano jistě by to šlo, jenže v tomto případě majitel objektu nabízí měsíční parkování na nehlídaném parkovišti za více než 2000 korun a je tedy jasné, že parkoviště zeje prázdnotou.

Bohužel tento případ není ojedinělý. Restaurace udávají parkování v místě jako možnost nalákání více návštěvníků, ale v místě se nachází modré zóny, na kterých zaparkovat sice můžete, ale riskujete tučnou pokutu, nebo rovnou odtah automobilu.

Proto Vám doporučuji, když už se rozhodnete vydat se na návštěvu vybraného podniku autem, zjistěte si, že opravdu máte možnost parkování. A nezapomeňte, že chůze je zdravý pohyb, který nikomu neuškodil a procházka po dobrém jídle Vám zajisté prospěje víc, než cesta autem.