Jak se zbavit chlupů na zádech?

Jak se zbavit chlupů na zádech?

Doba, kdy měli muži chlupaté hrudníky a záda je již dávno pryč. A v dnešní době se na takového muže většina lidí dívá jako za přinejmenším nemódního jedince, který o sebe nepečuje. Na druhé straně dnešní doba nám i dává možnost se rychle a efektivně přebytečných chlupů zbavit. Metod máme celou řadu, od klasického vytrhávání, až po laserové vypalování. A samozřejmě se od zvolené metody odvíjí i cena.

Jedna z nejlevnějších metod je asistence při „odchlupení“. Jako asistent může posloužit přítelkyně, manželka, dobrý kamarád, prostě prakticky kdokoli, komu věříte. Asistenta potřebujete, protože záda si s velkou pravděpodobností sami neoholíte. A teď už k samotné metodě.

  • Pokud máte dlouhé trsy chlupů, je nejvhodnější je nejprve zastřihnout. Je totiž potřeba, abyste chlupy pokrátili a pak až použili holící strojek.
  • Nechte svého pomocníka, aby Vám vydrhnul záda teplou vodou a jemným abrazivem. Můžete použít kartáč, žínku, houbičku, zkrátka vše, co Vám vyhovuje. Očistíte tak kůži a hlavně se zbavíte již odumřelých kožních buněk. Tento krok výrazně sníží možnost zarůstání chlupů.
  • Naneste pěnu nebo gel na holení po celých zádech, případně jen po části, kterou máte v úmyslu oholit.
  • Nechte svého pomocníka, aby Vám oholil záda. Nejlepší je stát blízko umyvadla, nebo rovnou holit ve sprše. Nejprve holte po směru růstu chlupů tzv. po srsti a poté proti směru tzv. proti srsti. Dosáhnete tak lepšího a hladšího oholení. Pokud byste holili hned proti srsti, tak můžete bolestivě podráždit pokožku.
  • Záda si poté pořádně opláchněte vlažnou vodou! A po sprše je jemně osušte spíše lehkým poklepáváním, než drhnutím. Drhnutí by mělo za následek, že byste si mohli nově odhalenou kůže podráždit. A na konec záda lehce pomažte krémem.

Druhá metoda je použití krému na odstranění chloupků. Tato metoda může být už trochu dražší a to podle typu zvoleného gelu. Depilační krémy Vám pomůžou od chlupů na delší dobu než běžné holení, ale můžou vám nepříjemně podráždit kůži. Krémy tohoto typu byste měli aplikovat zhruba jednou týdně.

  • Krém rovnoměrně rozetřete po ploše zad. Pokud nemáte dlouhý kartáč, budete opět potřebovat pomocníka.
  • Krém nechte působit podle instrukcí výrobce. Obvykle to bývá okolo 5ti minut. Čas pečlivě dodržujte, je zde totiž možnost, že pokud necháte krém zaschnout příliš dlouho, budete mít podrážděnou kůži a mohou se vyskytnout i komplikace při jeho odstraňování.
  • Chlupy odstraníme setřením například vlhkým ručníkem. Pokud chloupky nejdou snadno odstranit, ještě chvilku počkejte. Pokud však jdou snadno dolů, tak pokračujte a setřete celou plochu.
  • Po odstranění chlupů jděte do sprchy a osprchujte se teplou vodou. Je to jednoduchý způsob jak rychle a šetrně smýt veškerý zbylý krém a odstraněné chlupy.

Doporučujeme se před užitím krému podívat na možné alergeny.

Další z možných způsobů je užití vosku. Tato metoda je sice trochu bolestivější, ale odstranění chlupů se pohybuje v rozmezí 4 – 6 týdnů, což je ve finále celkem efektivní.

  • Začněte tím, že si koupíte sadu na depilaci voskem. Určitě narazíte na velké množství různých typů vosku. Pro odstraňování chlupů ze zad se ale nejvíce hodí depilace horkým voskem, protože tak dokážete pokrýt velké plochy. Mějte na paměti, že depilace voskem způsobí zarudnutí zad a zvýší poměrně razantně jejich citlivost. Dbejte na to a před návštěvou společnosti nebo různých aktivit depilujte alespoň jeden den předem.
  • Důkladně umyjte záda mýdlem a vodou. Tento krok je velice důležitý, protože vosk lépe přilne na chlupy zbavené tělního mazu a potu. Záda po osprchování důkladně osušte.
  • Připravte vosk dle instrukcí na obalu. Nejčastěji se vosk dává ohřát do mikrovlnné trouby, nebo vodní lázně. Vosk musí být teplý, ale ne příliš horký.
  • Voskem pokryjte menší část zad. Použijte přiloženou špachtli (nebo jinou čistou stěrku) a roztírejte vosk po směru růstu chlupů. Pracujte vždy na menší oblasti a pak se přesuňte k další.
  • Na vosk přiložte depilační pásky. Důkladně přitlačte a počkejte, až se přilepí.
  • Nejbolestivější fáze této metody – chlupy rychle vytrhněte. Pásku strhněte rychlým a plynulým pohybem proti směru růstu chlupů. Tedy opačně, než byl aplikován vosk. Pokud budete odtrhávat pomalu, budete tak vytvářet větší bolest. Takto pokračujte, dokud neodstraníte ze zad všechny chlupy.
  • Po dokončení depilace omyjte záda antibakteriálním mýdlem. Záda budou po depilace zarudlá a podrážděna a tím budou i náchylnější k možné infekci. Záda sprchujte vlažnou vodou.

Epilátor – tady už za nás pracuje technika moderní doby. Epilátor je malé zařízení, které vytrhává chlupy stejně jako pinzeta, ovšem epilátor jich má daleko více. Je to vlastně jako sada malých pinzet. Touto metodou dosáhnete podobného efektu jako u vosku, tedy 4-6 týdnů hladké plochy. Vhodná délka pro chlupy je zhruba kolem 2 cm a opět se neobejdete bez pomocníka.

  • Kůži umyjte teplou vodou. Sprcha uvolní vaši kůži a změkčí chlupy, což značně usnadní jejich vytrhávání. Nezapomeňte kůži dobře osušit.
  • Epilace začíná! Zapněte epilátor a nechte svého pomocníka, aby vám pomalu přejížděl po ochlupených místech vašich zad. Zuby epilátoru chlupy vytrhají podobně jako vosk.
  • Po dokončení epilace záda opět umyjte nejlépe antibakteriálním mýdlem, protože stejně jako u vosku, i zde zůstanou záda podrážděná a citlivá.

zada

Dostáváme se k možnosti profesionálních služeb. Ty jsou z pravidla nejdražší možnou variantou. O jejich efektivnosti můžeme dlouho debatovat a patrně se dá říci, že záleží na salónu, kde bude výkon prováděn.

  • Profesionální depilace voskem – výsledek bude s největší pravděpodobností totožný jako depilace doma. Stejně tak bolestivost. Profesionálové však pracují většinou rychleji a na vaši bolest moc neberou ohled, tedy zde budete mít stejný efekt za více peněz, ale méně času. Cena se pohybuje v průměru od 500 Kč.
  • Laser. Dnešní doba nám však nabízí i možnosti využití laseru. Při této metodě dochází k vypálení kořínků jednotlivých chlupů za použití precizní lékařské technologie. Tato metoda směřuje k trvalému odstranění chlupů. Při pravidelných laserových vypalováních se tedy postupem času dostane i vytoužený efekt, kdy na zádech nebudete mít ani jeden chloupek. Tato metoda je však nejdražší. V průměru se cena pohybuje kolem 5000 Kč. A když vezmete v potaz, že návštěvu studia budete muset pro odstranění opakovat nejméně 3x, pak se cena může vyšplhat na poměrně vysokou částku.

Vzhledem k tomu, že v našem týmu máme dobrovolníka, který má silně ochlupený hrudník a záda, plánujeme pro Vás zdokumentovat celý tento postup. V určitém časovém rozmezí vyzkoušíme všechny metody a budeme Vás průběžně informovat, která metoda se nám jeví jako nejefektivnější k poměru ceny a výsledku.

Tak hodně štěstí, chlupáčkové!

Advertisements

Padají mi vlasy! Co s tím?

Stalo se to jistě každému, když jste po sprše nalezli nějaký ten vlas v odpadovém sítku nebo třeba na hřebenu. Co ale dělat, když se postupně z jednoho vlásku stává větší množství a z Vašeho dříve lvího porostu se začíná stávat lysina? Jistě se ptáte, zda se dá padání vlasů nějak zabránit.

Padání vlasů samo o sobě není ještě velký problém, tedy pokud Vám jich nevypadne za den velké množství (podle studie se dá považovat za nadměrné padání vlasů cca 500 kusů za den). Padání vlasů je přirozený jev. Vlas žije v průměru tři roky. Po odumření zůstává však stále vsazen do pokožky ještě zhruba devadesát dní a potom sám vypadne. Zdravá pokožka ztrácí denně třicet až sto vlasů. Pokud Vám jich vypadne víc, měli byste začít pátrat po příčině.

Nejdříve se podíváme na nejčastější příčiny způsobující padání vlasů. Jedním z největších příčin padání vlasů je stres. Dalšími škůdci na Vaše vlasy je kouření a nadměrná konzumace alkoholu. U žen pak můžou být jednou z příčin hormonální výkyvy hlavně v těhotenství a po porodu. Pokud si spojíme i stres, který může přijít s narozením malého rošťáka, tak opravdu můžete za den ztratit i přes 1000 vlasů! Další z příčin mohou být náhlé úbytky hmotnosti, případně silné výkyvy ve váze v krátkém období. Značné padání vlasů může být také signálem poruchy štítné žlázy, dekompenzovaný diabetes, vysoký krevní tlak, ale i dědičnost. U některých mužů hraje značnou roli i testosteron.

GTY_hair_loss_woman_nt_130828_16x9_992

Padají mi vlasy! Co s tím mohu dělat?

Jedna z možností jsou tablety. I když nejsme zastánci chemických doplňků stravy a různých „pomocníků“, zde přivřeme oko. Vhodnými pomocníky jsou tablety obsahující zejména hořčík, který zabraňuje padání vlasů a vitamíny B5, B6 a B8, které stimulují růst a pokud chcete, můžete doplnit ještě řeřichu a kopřivu pro lesk.

Naštěstí to jde i bez chemie, cesta je však trochu zdlouhavější a pro někoho málo chutná. Další na řadu totiž přichází zdravá strava. Ta by měla být vyvážená, pestrá a měla by obsahovat nejen vitamíny, ale hlavně křemík, zinek, vápník, fosfor a železo. Určitě se nevyhýbejte masu, hlavně rybám a hovězímu. Pamatujte však stále na vyváženost a na staré dobré pořekadlo – „Jíst do polosyta, pít do polopita“. Přejídání kromě neduhů na Vaší postavě a řady dalších problémů také způsobuje padání vlasů.

Pokud máte problém s vlasy, pak je důležitá i správná péče. Při mytí vlasů se snažte vlasy jemně a lehce opláchnout místo silného drhnutí a spíše je pod sprchou „čechrejte“.  Jedním z dobrých a však razantních kroků (hlavně pro ženy) je zastřihnutí do hola. Tedy nechte si vlasy zkrátit na 1 – 2 mm. Může se to zdát divné nebo absurdní, ale vlasy jsou vyživovány od kořínků a čím jsou vlasy delší, tím větší je výživová vzdálenost ke konečkům. Bohužel to ale nefunguje i obráceně, kdy je vzdálenost mezi kořínky a konečky ku prospěchu a tedy třepivé konečky neovlivňují kořínky. Při tomto sestřihu se hlavně zbavíte poškozených konců a celkově se vašim vlasům uleví a mohou zase znovu růst v plné síle.

Vhodným pomocníkem mohou být i masážní olejíčky a speciální šampony proti padání vlasů a vyživení pokožky i kořínků. Ovšem mějte na paměti jednu důležitou věc. Když Vám vlas vypadne, tak je pryč a žádné zázračné přípravky, které zaručují, že z holé šošolky Vám naroste do pár týdnů prales, nefungují.  Z vlastní zkušenosti mohu doporučit opravdu zdravou stravu, zmírnit stres, ale hlavně pokud se jeví plešatost jako součást Vaší budoucnosti, tak se ji nebojte a udělejte si z ní přednost. Pánové, tak jako existují slečny, kterým se líbí dlouhé „háro“, tak existují i ženy, kterým se líbí náš celoroční lehký sestřih, je to jen na Vás!

Je vzdělání důležité?

Je vzdělání opravdu tak důležité, jak nám všichni tvrdí, nebo jde jen o teoretický milník přenášený z generace na generaci?

Než začneme, pojďme si ujasnit, že se budeme bavit o vzdělání středoškolském, vyšším odborném vzdělání a samozřejmě také o vzdělání nejvyšším, tudíž vysokou školou zakončenou případnou doktorskou zkouškou. Vzdělání základní bereme všichni jako samozřejmost, ačkoliv v některých případech tomu tak není.

Každý z Vás už někdy v životě od někoho zaslechl frázi „Uč se, protože škola je důležitá“, ale je tomu opravdu tak? Je škola opravdu nezbytnou pro náš úspěšný život?

Pokud se budeme bavit o životě jako takovém, škola jako taková zabere roky, někdy i desítky let našeho života a to hlavně z toho důvodu, že už jen z principu se chceme učit co nejlépe a dosáhnout toho „nejvyššího bodu“. Ale existuje vůbec onen „nejvyšší bod“? Všichni jistě víme, že druh zvoleného a preferovaného zaměstnání je zcela individuální a proto není jednoduché určit, jakou cestou se vydáte po ukončení základní školy. Usnadnit vaší cestu vám pomohou tzv. obory, ať už ve směru lékařství, veteriny, gastronomie, nebo třeba podnikání. Pokud se ovšem na takovou cestu vydáte a následně zjistíte, že jste vybrali špatně, bude Vás to stát minimálně jeden rok studia. Ale stojí to za to? Možná budete o rok starší, možná Vám bude jasné, že předchozí obor nebyl ten pravý, ale co dál? Podáváte přihlášku na další školu a čekáte a onen slavný dopis o přijetí. Ale co dál? Co když Vás i další obor omrzí?

Před nějakou dobrou jsem se zeptal kolegy „Dala ti ta vysoká škola kromě titulu magistra něco, co ti pomohlo v zaměstnání?„. Odpověděl mi, že po předchozí zkušenosti, kdy pracoval ve skladu, vlastně ani ne. 

Jednoduše řečeno, pokud nejste typ člověka, co dokáže ležet v knihách hodiny a za každou cenu se snaží nacpat do hlavy všechno, co se kde píše za vidinou úspěchu a lepšího života, je pro Vás neustálá změna škol cesta do pekel a samozřejmě přijdete i o to nejcennější. A to je čas.

Dnešní svět je plný advokátů, makléřů, podnikatelů a všemožných jedinců oblékající se do drahých obleků. Položili jste si někdy otázku „Co se stane, až budou takoví všichni?“. Hádám že ne. Protože v dnešním světě je pro všechny vzdělání prioritou, nebo aspoň nás to tak učili naši rodiče. Ale teď se Vás zeptám na jednu velmi jednoduchou otázku. Kdy jste naposledy viděli kominíka? Viděli jste ho vůbec někdy? A měli jste možnost sáhnout si na jeho „knoflíček pro štěstí“? Odpověď bude u většiny jedinců mladší generace jednoznačné NE. A víte proč? Protože doktor, ani magistr Vám komín vymést nepřijde. Problém společnosti spočívá v nedostatku VYUČENÝCH, to znamená ne žádných bankéřů, žádných techniků a programátorů, dokonce ani lékařů a právníků, ale lidí, kteří o svém zaměstnání něco ví, mají praxi a dokážou ho v reálném životě praktikovat efektivně. A víte vůbec, že výše uvedený kominík má průměrnou hrubou mzdu 27500,- měsíčně? A víte vůbec proč? Protože stejně tak jako se nedostatkové zboží prodává draho, tak i nedostatková povolání získávají hodnotu.

Z vlastní zkušenosti Vím, že moje známá čekala na kominíka téměř rok, protože měl zkrátka „moc práce“.

Katy-2

V případě, že jste ovšem nedosáhli ani na výuční list, ať už z jakýchkoliv důvodů, neházejte flintu do žita, protože v tenhle okamžik nastává Vaše chvíle. Pokud jste pobrali určitou inteligenci z okolního světa, dokážete se vydat směrem, kterým chcete. Baví Vás fitness? Udělejte si kurz osobního trenéra! Zajímáte se o obchod? Udělejte si řidičský průkaz a zavítejte do odvětví logistiky! Už řidičák máte? Udělejte si i zbrojní průkaz a vydejte se cestou ochrany osob a majetku! Sbírejte kurzy, certifikáty, učte se jazyky a ukažte světu, že opravdu umíte. Nedělejte si vysoké nároky a ze začátku se snažte za minimální peníze podávat ty nejlepší výsledky. Pokud budete opravdu dobří, nemusíte mít strach, že by Vás férový nadřízený nedokázal ocenit.

Z vlastní zkušenosti vím, že většina soukromníků upřednostňuje spíše výsledky, než dosažené vzdělání. Do státních orgánů Vám bez vzdělání bude cesta bohužel zapovězena, ale existuje mnoho dalších způsobů, jak dělat to, co Vás baví. A pokud míříte ještě výš, zamiřte klidně až na podnikání, protože v podnikání se na dosažené vzdělání budete ptát možná tak vy svých zaměstnanců.

Pokud se rozhodnete ukončit vzdělání z jakéhokoliv důvodu, chopit se příležitosti a začít vydělávat peníze proto, abyste si pomalu začali plnit svůj sen, tak věřte, že na začátku to bude opravdu velmi těžké, ale určitě ne nemožné.

Hodně štěstí!

Strach ze společnosti

 

Co je to sociální fobie?

Jinak také můžeme označit jako „strach z lidí„, je psychická porucha, která postiženému člověku výrazně znepříjemňuje kontakt s lidmi. Ať už se bavíme o přednášce referátu ve škole, nebo použití veřejné toalety s pocitem strachu, že ten nevinně postávající člověk vedle Vás může znenadání zneužít situace ve Váš neprospěch (např. strach z toho, že do Vás strčí, začne se smát, či jinak komplikovat průběh ony „potřeby“). Projevuje se nejčastěji vadou řeči (koktání,…), třesem rukou, pocením, pocitem smutku a strachu z něčeho nečekaného. To vše mohou doprovázet deprese zejména ve večerních hodinách a bezesné noci, případně noční můry.

Sociální fobie jako taková je opět (jako většina psychických poruch) spouštěna vlivem okolí a náhlých situací, například když Vás někdo vyzve přede všemi ke slovu, když musíte podepsat dokument, někoho oslovit, nebo něco na rychlo vyplnit, případně použít veřejnou toaletu před zraky lidí. Lidé poruchu často považují za obyčejnou stydlivost, pokud se dají věci relativně zvládnout bez větších komplikací. Problém nastává tehdy, když je vliv na psychiku tak velký, že Vás začne vyčleňovat z normálního světa. U takovéto poruchy vzniká daleko větší riziko závislosti na alkoholu, protože každý přeci známe pojem „dám si panáka na kuráž“. V tomto případě se může časté zneužívání alkoholu z důvodu prevence před „rizikovou“ situací proměnit v silnou závislost. Vznik fobie může zapříčinit u většiny případů událost z dětství a to již v raném věku (posměšky ve škole, šikana, urážky, neakceptovatelný kolektiv,…).

Musíme brát v potaz, že i sociální fobie se považuje za jednu z nejhorších úzkostných poruch a pokud máte ve svém okolí někoho takto postiženého, je vhodné postupovat v určitých situacích velmi opatrně a dát člověku prostor, protože jenom on sám ví, jak dělat věci tak, aby vše probíhalo bez problému. Léčba je v mnoha případech podobná, vysoké dávky antidepresiv, kognitivní terapie a další podpůrné psychoterapie. Někdy se ovšem pacient dokáže vyléčit sám a to za pomoci jeho blízkých, popřípadě partnera. Pokud Vám partner dopřeje dostatek času na překonání těch největších bariér a vy je skutečně za nějaký čas překonáte, můžete slavit velký úspěch. V těchto případech je velmi nutná trpělivost a tolerance ze strany zdravého partnera/příbuzného. Dotýkejte se pacienta, navazujte verbální komunikace co nejčastěji to jde, ale hlavně vyrazte mezi lidi. Říká se, že nejlíp se naučíme plavat když nás někdo hodí do vody. Tento fakt mohu z osobní zkušenosti potvrdit. Skutečně se sociální fobie překonat nejlépe tak, když jí půjdete naproti a budete (i přes velké obtíže) dělat věci tak, jako to dělají ostatní.

Tak hlavu vzhůru a hurá do boje! 

Noční můra, nebo přednost?

Obsedantně kompulzivní porucha

Pro většinu lidí naprosto neznámá věc, pro některé se však tato 3 slova mohou změnit v noční můru. Obsedantně kompulzivní porucha je úzkostná chronická porucha, při níž má člověk nutnou potřebu vykonávat určité činnosti, které se běžně označují jako rituály. Člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou má pocit nesnesitelné, až drásající úzkosti, které se mohou přenést do těžké deprese, dokud nevykoná určitou činnost – kompulzi. Tyto činnosti nebo spíše kompulze se mohou odehrávat dvojím způsobem a to v mysli anebo navenek. Je těžké určit, který z těchto dvou způsobů je závažnější, jsou tak provázané, že je prakticky nemožné je rozdělit, protože mysl ovlivňuje celé tělo a zároveň skrze tělo vykonáváme určité činnosti.

Porucha se začíná objevovat kolem 18tého roku života, ale jsou známy i případy kdy se porucha objevila i v 10ti letech.  Průběh je dlouhodobý, zpravidla se zhoršuje a může zajít i do opravdového extrému. Například mytí rukou prostředky na čištění silných usazenin, opalování kůže, aby se očistila a zbavila se tak bakterií, nebo jiné nebezpečné situace.

Lidé s OCD (obsessive-compulsive disorder) se po čase snaží zpravidla vyhnout situacím, při kterých dochází ke spouštění stavu, při kterých nebo po kterých mají nutkání provádět své „ rituály“. Například pokud má člověk trpící OCD silný strach ze špíny a bojí se možností nákazy nebo dokonce infikací nějaké bakterie, zpravidla se snaží takové činnosti co nejvíce minimalizovat – nebude se dotýkat madel v autobuse holou rukou, nerad si bude třást rukama s jinými lidmi, nebo dokonce se nebude chtít držet za ruku se svojí partnerkou či partnerem (pokud jej má). Někteří lidé s OCD se za svou poruchu stydí, jiní si ji zase nepřipouští, ba dokonce ji mohou brát jako svou přednost. Těchto lidí je však menšina a tvoří maximálně 5% z celkového počtu nemocných. 

Léčba je možná, ale nejdůležitější jako základ je porozumění okolí. A hlavně rodiny a blízkých. Člověku s OCD jen tak ze dne na den nelze zakázat si jít umýt ruce, nebo vykonávat činnost bez jeho rituálů (ano jistá léčba na to poukazuje, ale může to být i nebezpečné pro pacienta obzvlášť, pokud OCD trpí řadu let). Může totiž mít nečekané následky a silné psychické problémy, které mohou vést ke zvýšené agresi (s tím mám bohužel osobní zkušenost) a v krajních případech i k sebevraždě.

Nejvhodnější je si s dotyčným otevřeně promluvit. Ukázat mu, že jej máme rádi a že mu chceme pomoci. Na začátku je třeba si začít před ním i mýt ruce, aby měl pocit, že mu opravdu rozumíte a poté ho i chytnout za ruku. Když totiž uvidí, jak jste si umyl/a ruce tak nemá nutnost mít pocit strachu a tudíž se mu můžete dostat blíž a lépe mu porozumět. Návštěva psychoterapeuta může pomoci, ale mějte však na paměti, že pro osobu s OCD nemusí být nic příjemného tuto situaci řešit, sám si totiž nedokáže představit, že by se dalo žít bez jeho „rituálů“ a pokud je Váš partner nebo partnerka osobou trpící OCD, jděte na první schůzku s ním, velice to pomůže. Bohužel stejně jako člověk, který nikdy netrpěl depresemi, nedokáže plně pochopit osobu trpící depresí, tak ani lidé, kteří neznají život s OCD nedokáží z většiny porozumět člověku, který OCD trpí.