Padají mi vlasy! Co s tím?

Stalo se to jistě každému, když jste po sprše nalezli nějaký ten vlas v odpadovém sítku nebo třeba na hřebenu. Co ale dělat, když se postupně z jednoho vlásku stává větší množství a z Vašeho dříve lvího porostu se začíná stávat lysina? Jistě se ptáte, zda se dá padání vlasů nějak zabránit.

Padání vlasů samo o sobě není ještě velký problém, tedy pokud Vám jich nevypadne za den velké množství (podle studie se dá považovat za nadměrné padání vlasů cca 500 kusů za den). Padání vlasů je přirozený jev. Vlas žije v průměru tři roky. Po odumření zůstává však stále vsazen do pokožky ještě zhruba devadesát dní a potom sám vypadne. Zdravá pokožka ztrácí denně třicet až sto vlasů. Pokud Vám jich vypadne víc, měli byste začít pátrat po příčině.

Nejdříve se podíváme na nejčastější příčiny způsobující padání vlasů. Jedním z největších příčin padání vlasů je stres. Dalšími škůdci na Vaše vlasy je kouření a nadměrná konzumace alkoholu. U žen pak můžou být jednou z příčin hormonální výkyvy hlavně v těhotenství a po porodu. Pokud si spojíme i stres, který může přijít s narozením malého rošťáka, tak opravdu můžete za den ztratit i přes 1000 vlasů! Další z příčin mohou být náhlé úbytky hmotnosti, případně silné výkyvy ve váze v krátkém období. Značné padání vlasů může být také signálem poruchy štítné žlázy, dekompenzovaný diabetes, vysoký krevní tlak, ale i dědičnost. U některých mužů hraje značnou roli i testosteron.

GTY_hair_loss_woman_nt_130828_16x9_992

Padají mi vlasy! Co s tím mohu dělat?

Jedna z možností jsou tablety. I když nejsme zastánci chemických doplňků stravy a různých „pomocníků“, zde přivřeme oko. Vhodnými pomocníky jsou tablety obsahující zejména hořčík, který zabraňuje padání vlasů a vitamíny B5, B6 a B8, které stimulují růst a pokud chcete, můžete doplnit ještě řeřichu a kopřivu pro lesk.

Naštěstí to jde i bez chemie, cesta je však trochu zdlouhavější a pro někoho málo chutná. Další na řadu totiž přichází zdravá strava. Ta by měla být vyvážená, pestrá a měla by obsahovat nejen vitamíny, ale hlavně křemík, zinek, vápník, fosfor a železo. Určitě se nevyhýbejte masu, hlavně rybám a hovězímu. Pamatujte však stále na vyváženost a na staré dobré pořekadlo – „Jíst do polosyta, pít do polopita“. Přejídání kromě neduhů na Vaší postavě a řady dalších problémů také způsobuje padání vlasů.

Pokud máte problém s vlasy, pak je důležitá i správná péče. Při mytí vlasů se snažte vlasy jemně a lehce opláchnout místo silného drhnutí a spíše je pod sprchou „čechrejte“.  Jedním z dobrých a však razantních kroků (hlavně pro ženy) je zastřihnutí do hola. Tedy nechte si vlasy zkrátit na 1 – 2 mm. Může se to zdát divné nebo absurdní, ale vlasy jsou vyživovány od kořínků a čím jsou vlasy delší, tím větší je výživová vzdálenost ke konečkům. Bohužel to ale nefunguje i obráceně, kdy je vzdálenost mezi kořínky a konečky ku prospěchu a tedy třepivé konečky neovlivňují kořínky. Při tomto sestřihu se hlavně zbavíte poškozených konců a celkově se vašim vlasům uleví a mohou zase znovu růst v plné síle.

Vhodným pomocníkem mohou být i masážní olejíčky a speciální šampony proti padání vlasů a vyživení pokožky i kořínků. Ovšem mějte na paměti jednu důležitou věc. Když Vám vlas vypadne, tak je pryč a žádné zázračné přípravky, které zaručují, že z holé šošolky Vám naroste do pár týdnů prales, nefungují.  Z vlastní zkušenosti mohu doporučit opravdu zdravou stravu, zmírnit stres, ale hlavně pokud se jeví plešatost jako součást Vaší budoucnosti, tak se ji nebojte a udělejte si z ní přednost. Pánové, tak jako existují slečny, kterým se líbí dlouhé „háro“, tak existují i ženy, kterým se líbí náš celoroční lehký sestřih, je to jen na Vás!

Advertisements

Chůze nebo jízda?

Jistě jste se s touto zkušeností již setkali. Hledáte na internetu kam vyrazit za zábavou, nebo na dobré jídlo. Když se potom ale podíváte na možnost parkování, zobrazí se Vám možnost „parkování v místě„. Následně dorazíte na místo a s vidinou parkoviště a volných míst si uvědomíte, že se vlastně jedná pouze o možnost klasického parkování na ulici. Setkávám se s tím dnes a denně, jelikož bydlím v postranní uličce v Praze, kde se nachází fitness klub. Firma provozující tento fitness klub na svých internetových stránkách uvádí tzv. „možnost parkování na místě“ a tak většina návštěvníků, kteří si chtějí pořádně zasportovat jezdí autem. Následuje pak hořké překvapení, které je způsobeno přeplněnou ulicí a prakticky minimální možností k parkování. V ulici totiž většinou stojí auta tamních obyvatel, kteří jsou kolikrát i značně naštvaní na návštěvníky fitness, kteří jim berou místa, parkují na chodníku, nebo zanechají svůj vůz uprostřed křižovatky.

Z těchto situací bohužel vzniklo již několik nehod, různých sporů a bohužel i ublížení na zdraví. Ale kde je chyba? Ve firmě, která provozuje fitness a uvádí možnost parkování? V návštěvnících fitka, kteří jezdí na tréninky autem? Nebo v „domorodcích„, kteří jsou popuzeni skutečností, že nemohou zaparkovat po příjezdu domů a musí čekat i několik hodin, než se místo uvolní?

Úsměvné však na celé situaci je, že se fitness klub nachází v budově, která má přes 80 volných parkovacích míst, která nejsou vůbec využita. Nebylo by tedy lepší se dohodnout s majitelem objektu a tedy zpřístupnit návštěvníkům parkování, třeba za hodinový poplatek? Ano jistě by to šlo, jenže v tomto případě majitel objektu nabízí měsíční parkování na nehlídaném parkovišti za více než 2000 korun a je tedy jasné, že parkoviště zeje prázdnotou.

Bohužel tento případ není ojedinělý. Restaurace udávají parkování v místě jako možnost nalákání více návštěvníků, ale v místě se nachází modré zóny, na kterých zaparkovat sice můžete, ale riskujete tučnou pokutu, nebo rovnou odtah automobilu.

Proto Vám doporučuji, když už se rozhodnete vydat se na návštěvu vybraného podniku autem, zjistěte si, že opravdu máte možnost parkování. A nezapomeňte, že chůze je zdravý pohyb, který nikomu neuškodil a procházka po dobrém jídle Vám zajisté prospěje víc, než cesta autem.

Noční můra, nebo přednost?

Obsedantně kompulzivní porucha

Pro většinu lidí naprosto neznámá věc, pro některé se však tato 3 slova mohou změnit v noční můru. Obsedantně kompulzivní porucha je úzkostná chronická porucha, při níž má člověk nutnou potřebu vykonávat určité činnosti, které se běžně označují jako rituály. Člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou má pocit nesnesitelné, až drásající úzkosti, které se mohou přenést do těžké deprese, dokud nevykoná určitou činnost – kompulzi. Tyto činnosti nebo spíše kompulze se mohou odehrávat dvojím způsobem a to v mysli anebo navenek. Je těžké určit, který z těchto dvou způsobů je závažnější, jsou tak provázané, že je prakticky nemožné je rozdělit, protože mysl ovlivňuje celé tělo a zároveň skrze tělo vykonáváme určité činnosti.

Porucha se začíná objevovat kolem 18tého roku života, ale jsou známy i případy kdy se porucha objevila i v 10ti letech.  Průběh je dlouhodobý, zpravidla se zhoršuje a může zajít i do opravdového extrému. Například mytí rukou prostředky na čištění silných usazenin, opalování kůže, aby se očistila a zbavila se tak bakterií, nebo jiné nebezpečné situace.

Lidé s OCD (obsessive-compulsive disorder) se po čase snaží zpravidla vyhnout situacím, při kterých dochází ke spouštění stavu, při kterých nebo po kterých mají nutkání provádět své „ rituály“. Například pokud má člověk trpící OCD silný strach ze špíny a bojí se možností nákazy nebo dokonce infikací nějaké bakterie, zpravidla se snaží takové činnosti co nejvíce minimalizovat – nebude se dotýkat madel v autobuse holou rukou, nerad si bude třást rukama s jinými lidmi, nebo dokonce se nebude chtít držet za ruku se svojí partnerkou či partnerem (pokud jej má). Někteří lidé s OCD se za svou poruchu stydí, jiní si ji zase nepřipouští, ba dokonce ji mohou brát jako svou přednost. Těchto lidí je však menšina a tvoří maximálně 5% z celkového počtu nemocných. 

Léčba je možná, ale nejdůležitější jako základ je porozumění okolí. A hlavně rodiny a blízkých. Člověku s OCD jen tak ze dne na den nelze zakázat si jít umýt ruce, nebo vykonávat činnost bez jeho rituálů (ano jistá léčba na to poukazuje, ale může to být i nebezpečné pro pacienta obzvlášť, pokud OCD trpí řadu let). Může totiž mít nečekané následky a silné psychické problémy, které mohou vést ke zvýšené agresi (s tím mám bohužel osobní zkušenost) a v krajních případech i k sebevraždě.

Nejvhodnější je si s dotyčným otevřeně promluvit. Ukázat mu, že jej máme rádi a že mu chceme pomoci. Na začátku je třeba si začít před ním i mýt ruce, aby měl pocit, že mu opravdu rozumíte a poté ho i chytnout za ruku. Když totiž uvidí, jak jste si umyl/a ruce tak nemá nutnost mít pocit strachu a tudíž se mu můžete dostat blíž a lépe mu porozumět. Návštěva psychoterapeuta může pomoci, ale mějte však na paměti, že pro osobu s OCD nemusí být nic příjemného tuto situaci řešit, sám si totiž nedokáže představit, že by se dalo žít bez jeho „rituálů“ a pokud je Váš partner nebo partnerka osobou trpící OCD, jděte na první schůzku s ním, velice to pomůže. Bohužel stejně jako člověk, který nikdy netrpěl depresemi, nedokáže plně pochopit osobu trpící depresí, tak ani lidé, kteří neznají život s OCD nedokáží z většiny porozumět člověku, který OCD trpí.