Jak napsat životopis

Jak napsat správně životopis?

Tohle je jedna z otázek, kterou si klade spousta lidí. A proto si dnes v několika bodech ukážeme, jak správně napsat životopis tak, aby nejen zaujal, ale pomohl Vám získat vaše vysněné zaměstnání.

  • Představte se – na úvod každého životopisu je dobré napsat pár slov o sobě, například jméno, bydliště, nebo třeba kontaktní informace a když už jste u toho, můžete přidat i kratičký popis vaší osobnosti (charakteristika osoby, ne předchozí praxe).
  • Vzdělání – Pokud se hlásíte na určitou pozici bez předchozí praxe, zaměstnavatele bude zajímat hlavně Vaše vzdělání, tudíž je dobré uvést všechny dosažené tituly, případně dokončené školy (neuvádíme základní vzdělání). Pokud žádnou školu kromě té základní nemáte, uvádíte alespoň školu, kde jste se zdrželi nejdéle, případně necháte prázdné políčko.
  • Praxe – Pokud se hlásíte do zaměstnání, se kterým již máte zkušenosti, bude Váš nový zaměstnavatel klást důraz hlavně na praxi a výsledky, proto je dobré napsat do životopisu všechna předchozí zaměstnání na časové ose a ke každé pozici napsat podrobný popis náplně práce. Pokud zkušenosti nemáte, uvádíte alespoň případnou brigádu/předchozí práci, nebo vzdělání (viz. bod 2).
  • Profesní zaměření – Napište zaměstnavateli stručně v několika větách, proč by měl přijmout právě Vás. Nezapomeňte popsat všechny Vaše schopnosti, zkušenosti a klidně i svoje cíle. Protože určitý cíl je pro Vás tou nejlepší motivací a zaměstnavatel alespoň uvidí, že jste si nepřišli jen něco odsedět za peníze.
  • Jazyky a počítače – Umíte skvěle anglicky? Ovládáte základy na počítači? Pokud na tyto činnosti nevlastníte certifikát, určitě je uveďte do této části životopisu. Uveďte jazyk a úroveň, na které se daným jazykem dorozumíte. Pokud dokážete např. spravovat servery a ovládat počítač na pokročilé úrovni, nezapomeňte opět uvést název programu, ve kterém pracujete a uvést úroveň dovedností (Např.: Word, Excel – pokročilý).
  • Certifikáty a ocenění – Pokud vykonáte zkoušku strážného, nebo třeba zkoušku digitální gramotnosti, nezapomeňte vše uvést do této části. Zaměstnavatele bude určitě zajímat, když za sebou budete mít několik kurzů v Německu, případně dalších zemích, které budou zakončeny certifikátem o úspěšném dokončení a automaticky získáváte plusové body.
  • Zájmy – Poněkud osobní a zároveň poslední částí životopisu je prostor pro Vaše zájmy a aktivity, které vykonáváte ve volném čase. Uveďte všechno, co Vás baví od plavání, přes fitness, až po fotografování přírody, nebo třeba kreslení. Potenciální zaměstnavatel může (ale taky nemusí) z některých aktivit vyvodit vaše pracovní zaměření a případně určit, jestli má vůbec smysl Vás zaměstnávat (pokud patří mezi vaše zájmy například alkohol, kouření, nebo pouliční rvačky).

Tento článek byl napsán někým, kdo se v oblasti náboru lidí a personalistiky již nějakou dobu pohybuje a ví, na co se v daném případě přihlíží a na co naopak ne. Berte článek jako pomocný materiál a všem přeji hodně štěstí při vašem pohovoru!

accept

 

Advertisements

Je vzdělání důležité?

Je vzdělání opravdu tak důležité, jak nám všichni tvrdí, nebo jde jen o teoretický milník přenášený z generace na generaci?

Než začneme, pojďme si ujasnit, že se budeme bavit o vzdělání středoškolském, vyšším odborném vzdělání a samozřejmě také o vzdělání nejvyšším, tudíž vysokou školou zakončenou případnou doktorskou zkouškou. Vzdělání základní bereme všichni jako samozřejmost, ačkoliv v některých případech tomu tak není.

Každý z Vás už někdy v životě od někoho zaslechl frázi „Uč se, protože škola je důležitá“, ale je tomu opravdu tak? Je škola opravdu nezbytnou pro náš úspěšný život?

Pokud se budeme bavit o životě jako takovém, škola jako taková zabere roky, někdy i desítky let našeho života a to hlavně z toho důvodu, že už jen z principu se chceme učit co nejlépe a dosáhnout toho „nejvyššího bodu“. Ale existuje vůbec onen „nejvyšší bod“? Všichni jistě víme, že druh zvoleného a preferovaného zaměstnání je zcela individuální a proto není jednoduché určit, jakou cestou se vydáte po ukončení základní školy. Usnadnit vaší cestu vám pomohou tzv. obory, ať už ve směru lékařství, veteriny, gastronomie, nebo třeba podnikání. Pokud se ovšem na takovou cestu vydáte a následně zjistíte, že jste vybrali špatně, bude Vás to stát minimálně jeden rok studia. Ale stojí to za to? Možná budete o rok starší, možná Vám bude jasné, že předchozí obor nebyl ten pravý, ale co dál? Podáváte přihlášku na další školu a čekáte a onen slavný dopis o přijetí. Ale co dál? Co když Vás i další obor omrzí?

Před nějakou dobrou jsem se zeptal kolegy „Dala ti ta vysoká škola kromě titulu magistra něco, co ti pomohlo v zaměstnání?„. Odpověděl mi, že po předchozí zkušenosti, kdy pracoval ve skladu, vlastně ani ne. 

Jednoduše řečeno, pokud nejste typ člověka, co dokáže ležet v knihách hodiny a za každou cenu se snaží nacpat do hlavy všechno, co se kde píše za vidinou úspěchu a lepšího života, je pro Vás neustálá změna škol cesta do pekel a samozřejmě přijdete i o to nejcennější. A to je čas.

Dnešní svět je plný advokátů, makléřů, podnikatelů a všemožných jedinců oblékající se do drahých obleků. Položili jste si někdy otázku „Co se stane, až budou takoví všichni?“. Hádám že ne. Protože v dnešním světě je pro všechny vzdělání prioritou, nebo aspoň nás to tak učili naši rodiče. Ale teď se Vás zeptám na jednu velmi jednoduchou otázku. Kdy jste naposledy viděli kominíka? Viděli jste ho vůbec někdy? A měli jste možnost sáhnout si na jeho „knoflíček pro štěstí“? Odpověď bude u většiny jedinců mladší generace jednoznačné NE. A víte proč? Protože doktor, ani magistr Vám komín vymést nepřijde. Problém společnosti spočívá v nedostatku VYUČENÝCH, to znamená ne žádných bankéřů, žádných techniků a programátorů, dokonce ani lékařů a právníků, ale lidí, kteří o svém zaměstnání něco ví, mají praxi a dokážou ho v reálném životě praktikovat efektivně. A víte vůbec, že výše uvedený kominík má průměrnou hrubou mzdu 27500,- měsíčně? A víte vůbec proč? Protože stejně tak jako se nedostatkové zboží prodává draho, tak i nedostatková povolání získávají hodnotu.

Z vlastní zkušenosti Vím, že moje známá čekala na kominíka téměř rok, protože měl zkrátka „moc práce“.

Katy-2

V případě, že jste ovšem nedosáhli ani na výuční list, ať už z jakýchkoliv důvodů, neházejte flintu do žita, protože v tenhle okamžik nastává Vaše chvíle. Pokud jste pobrali určitou inteligenci z okolního světa, dokážete se vydat směrem, kterým chcete. Baví Vás fitness? Udělejte si kurz osobního trenéra! Zajímáte se o obchod? Udělejte si řidičský průkaz a zavítejte do odvětví logistiky! Už řidičák máte? Udělejte si i zbrojní průkaz a vydejte se cestou ochrany osob a majetku! Sbírejte kurzy, certifikáty, učte se jazyky a ukažte světu, že opravdu umíte. Nedělejte si vysoké nároky a ze začátku se snažte za minimální peníze podávat ty nejlepší výsledky. Pokud budete opravdu dobří, nemusíte mít strach, že by Vás férový nadřízený nedokázal ocenit.

Z vlastní zkušenosti vím, že většina soukromníků upřednostňuje spíše výsledky, než dosažené vzdělání. Do státních orgánů Vám bez vzdělání bude cesta bohužel zapovězena, ale existuje mnoho dalších způsobů, jak dělat to, co Vás baví. A pokud míříte ještě výš, zamiřte klidně až na podnikání, protože v podnikání se na dosažené vzdělání budete ptát možná tak vy svých zaměstnanců.

Pokud se rozhodnete ukončit vzdělání z jakéhokoliv důvodu, chopit se příležitosti a začít vydělávat peníze proto, abyste si pomalu začali plnit svůj sen, tak věřte, že na začátku to bude opravdu velmi těžké, ale určitě ne nemožné.

Hodně štěstí!

Kamery na pracovišti

Velké oko Big Brothera, nebo zvědavý šéf?

V dnešní době se s nimi setkal každý nás, řeč je o kamerách. Jistě s námi budete souhlasit, že v některých případech to bez kamer prostě nejde.  Jsou situace, kdy je opravdu lepší mít nad sebou kameru. Záznam z takové kamery nám může v některých chvílích být opravdu ku prospěchu, ať je to křivé nařčení z krádeže, záznam dopravní nehody nebo pěkný obrázek o překročení rychlosti.

My se však zaměříme na kamery na pracovišti. V některých firmách jsou kamery pomalu na každém kroku. Vedoucí pracovníci mají přehled o tom, kdo se s kým bavil, nebo na jak dlouho Vám například trvá vypít káva, kolikrát za pracovní dobu jste odešli na toaletu nebo jak často se bavíte s kolegy. V některých případech je zaznamenávána i zvuková stopa. Určité osoby a zpravidla Vaši nadřízení mají tak kompletní přehled o tom, co na pracovišti děláte a říkáte. Vedení většinou kamery obhajuje tím, že jde o ochranu majetku nebo bezpečnosti práce. Je to ale skutečně pravda?

Zde je malý příklad. Nacházíte se v zaměstnání a musíte odnést dokumenty na jiné oddělení. Cestou se na 3 minuty zastavíte s Vašim známým kolegou, prohodíte pár vět a jdete dál. O pár minut později nebo následující den si Vás zavolá Váš nadřízený a zeptá se na věc, kterou jste s kolegou probírali. Je jasné, že ví přesně každé slovo z krátké konverzace.  Doslova se Vás může zeptat „co jste tímto výrokem myslel?“ nebo „trváte na tom, co jste říkal před hodinou?“. Jistě jste zaskočení a v hlavě si říkáte, jak jen to je možné. Pokud pomineme i možnost, že by kolega/kamarád donášel, tak se nachází jediná odpověď. Nestáli jste náhodou pod kamerou? Pokud probíráte pracovní záležitosti, tak je s největší pravděpodobností vše v pořádku, ovšem co když si na něco stěžujete nebo nedej Bože nesouhlasíte s nějakým výrokem nebo názorem vedoucí osoby? Ano, máte zaděláno na problém. A v některých případech to může skončit „pokutou“, která může nést formu snížení osobního hodnocení, minimalizace pohyblivé složky mzdy, přidělení na jiné oddělení nebo dokonce propuštěním. Jistě, řeknete si, že je to proti zákonné a je to jasné narušování soukromí – a my Vám dáme částečně za pravdu.  Jenže takto hájit se můžete maximálně tak ve státních podnicích, kde jsou odbory a ani tam nebudete mít jistotu ochrany. Pokud však, tento „prohřešek“ provede v soukromé firmě, můžete si být jisti, že nezůstane bez odezvy.

camera

Samozřejmě se můžete hájit jak chcete a celou věc v krajním případě hnát před soud, ale s největší pravděpodobností prohrajete. A to hlavně z toho důvodu, že většina zaměstnavatelů Vás nebude vyhazovat za to, co jste řekli pod kamerou, že jste si zalévali čaj, nebo se vraceli po chodbě z toalet. Jak se říká „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“ a tak to funguje i v některých firmách. Pokud se Vás budou chtít zbavit, nebo Vám udělit finanční postih, tak to prostě udělají. Osobně mám zkušenost, kdy jsem se bavil s kolegou o doporučené strategii na uzavření obchodu, kterou navrhl vedoucí pracovník a poté jsem říkal můj plán, který byl v rozporu s vedoucím pracovníkem. Bohužel jsme při debatě zapomněli, že v rohu místnosti je malá kamera, která pořizuje i zvukový záznam. Následující den, byla svolána porada, kde jsem dostal pokutu ve formě snížení osobního ohodnocení za údajně špatně odvedenou práci. Ovšem o týden na to byla další porada, kde vedoucí pracovník přednesl změnu firemní strategie a až nápadně se shodovala s mým návrhem, který jsem probíral před týdnem s kolegou. Vzhledem k tomu, že kolega pracuje na jiném oddělení a nikoho krom mě z mého oddělení nezná, hned jsem si spočítal, odkud vítr vane. Ano, můžete si říci, že nejsem loajální, ale opak je pravdou. Přeci kdybych nebyl loajální a věrný firmě, tak bych nenavrhoval lepší řešení. Bohužel situaci, která nastala, nemohu již nijak ovlivnit a vím jen, že pokud se nyní budu chtít o něčem bavit, tak nikde, kde sídlí naše firma. Popravdě se divím, že nemáme kamery na WC, i když to už opravdu porušuje zákon a tam by zaměstnavatel narazil.

A rada na závěr? Pokud máte v zaměstnání kamery na každém rohu a Vaši nadřízení se obhajují tím, že je to z důvodu bezpečnosti práce ochrany zdraví a majetku, tak se raději mějte na pozoru. Předejdete tak mnohým problémům.